Sedím si u rybníka, brzy bude den, večírek odumřel a já tu zůstal sám, Koukám se na hladinu, myslim na buben a náhle z vln přichází ke mně hastrman, Naráz tu stál a v ruce držel džbán, nalil jsem mu střik a řekl že je zván, Ke mně si sed, byl mokrej jako myš, natáh ruku s blánama, řek já jsem hastrman. Nad ránem s hastrmanem na molu se ptám, Co mě ještě osvěží a na co čekat mám, Zelenou kůži na buben si projistotu dám A jednou příjdu bubnovat k vám. Když jsem si postěžoval na blbej svět kolem, vodník řek jen panáčku, teda pravdu maj, Taky už mi leze krkem hrát si s mlýnskym kolem a hučet do rusalek, jestli mi snad daj. Já jsem to vzdal a až dopiju střik, vylezu si na sluníčko, života jsem syt A z kůže mý si potáhněte buben, s každym dalšim úderem bude slyšet můj křik. Nad ránem s hastrmanem na molu se ptám, Co mě ještě osvěží a na co čekat mám, Zelenou kůži na buben si projistotu dám A jednou příjdu bubnovat k vám.