Ač dnešní doba nepřeje už kostelům a chrámům, ač zájem lidí obrátil se ke kinům a krámům. Ač zanícená kázání už nehodí se jaksi do teorie životní a tím méně i v praxi, přec jen byl dobou která ráda hovoří o člověku uprostřed Prahy zbudován památník Středověku. A ten, který v tom kostelíku oblíben býval u farníků pro plamenná svá kázání... Ten, který neznal, co je strach, ten, z nehož nezbyl ani prach, unášen kazatelnou asi znova metat by musel krutá slova do strachem nalomených zad. Rozhoupat chtěl by stěny věží, protože s bojácnými stěží o pravdě hovořit by dokázal. A nenašel by mezi všemi, toho kdo lidem v této zemi, o pravdě hovořit by zakázal. Poznatek do očí by štípal ho jak mýdlo, že lidé bojí se jen o své dobré bydlo, třesou se před záští maličkých kostelníků, svých vlastních sousedů, svých vlastních důvěrníků... Ten, který neznal, co je strach, ten, z nehož nezbyl ani prach, unášen kazatelnou asi znova metat by musel krutá slova do strachem nalomených zad, do strachem nalomených zad!