Pro Martinu

歌詞

Včera jsem vyšel proti proudu času, na břehu pod cypřišem jsem našel pramínek vlasů. Čí asi byl, jak dlouho tady leží ? Včera jsem pochopil, jak život běží. Za okny mrholí, volal jsem Tereze, řekla, že ke mně už nevleze, že jsem ji posledně nalákal na známky, následně dostal jsem strach. Já hlupák veliký, všechny ty aršíky, na nichž byl Gagarin, prodal jsem v Pofisu, teď na dně almary kromě dvou dopisů mám jenom prach. Ach, ach. Celou noc hrál jsem na kytaru, všechno, co v mládí znal jsem, přišlo vhod i k stáru, copak je tak těžké pochopit, že se bez lásky nedá žít. Koupil jsem kytaru v bazaru v Těšíně a zpívám pod okny Martině písničku o rose, která mi na nose v té zimě sublimuje a kapky stékají jak slzy po líci, po celé ulici slyšet je mé volání, kdo mě zachrání, když ani ona mě nemiluje ? To mě znervózňuje ! Proč se neusměje ? Naděje ještě je ! Má malá Babeta popleta odešla do světa, zmizela do kelu, fláká se v Bruselu, já tady si stelu bez jejich pocelů sám, v evropskou unii spěchala, modrou petunii mi tady nechala, může mi z okolí pomoci někdo – li, jak je ta písnička dál ? Pan Suchý prý ji psal, jako kluk jsem ji znal.