AsiJat a Eva

歌詞

Hulákat na lesy kdesi v chráněných krajinách, v snách i v peřinách, v bezprostřední blízkosti lítosti se vracím přes mosty, kde bouří řeka a čeká, až pohltí člověka v celé jeho kráse a nepochopitelnosti, zdá se, že jsme hosty ve zlých časech. Napsal jsem na zeď všechna svá cizí jména, abych zůstal tvým jediným mezi všema, náhodnýma nehodnýma... (hold nýmand) V tom sevření vře ve mně nečitelnost svazku, neb s nohama nad zemí děláš s každým lásku, upřímnou soustrast sounáležitosti, má soukromá pasti kurtizáno cudnosti.. Jsem asi jat, daleko od domova. A ty roštěnka z žebra adamova. Jsem asi jat, daleko od domova. A ty roštěnka z žebra adamova. Jsem komorník v tvém předpokoji slasti, sborník citátů a citů bez tvé účasti. Samaritán, vždy když sama jsi tam. Mám strach. Tak třeba z nejistoty, z toho že nejsi to ty, kdo průsvitnou dlaní mi míří do cizoty, jsi múzou tónotepců, jsi ryté písmo slepců. Jsem stopař, jsem slovo tajenkáře, jsem vzkaz na zrcadle psaný v páře, jsem číslo co půjčenou tužkou píšeš do diáře. Nářez! Neřešitelných maličkostí, ví bůh že vášeň a výbuchy zlosti jsou nedílnou součástí pospolitosti - dvou lidí. Vidím jak visím na oceloým lanku, jak s úspěchem ožíráš mou tělesnou schránku, vánku vlhkých nocí, stékám po tvých bocích... Jsem asi jat, daleko od domova. A ty roštěnka z žebra adamova. Jsem asi jat, daleko od domova. A ty roštěnka z žebra adamova. Jsme dva obrysy, črty černou tuší, vzpomeň jak kdysi hledalas spřízněnou duši, a teď jsi autorka příběhů pro zralé muže. Jsem bez dechu, skrytý mezi patry, hledáš útěchu - vklad je nenávratný. zatím nerozhodně, bloudíš po dně, pojď mě strhnout s sebou. Život bez hranic přesně podle slepé mapky, pořád chtělas víc a teď to chceš vzít zpátky, má milá, marnivá Má milá, malivá.. Jsem asi jat, daleko od domova. A ty roštěnka z žebra adamova. Jsem asi jat, daleko od domova. A ty roštěnka z žebra adamova.