Dým z trochy mátového listí pomalu krouží pokojem. Z nečistých duchů budou čistí, potichu prší, sama jsem. Sama jsem v křehkém světle svíčky do něhož ze tmy volám sen uherskou písní prababičky Ésik az esö csendesen Z údolí, z plání, z útrob země přijdi má lásko, dotkni se mě. Tak jemně, jemně, jak ten sen. Ésik az esö, ésik az esö, ésik az esö csendesen. Ésik az esö, ésik az esö, ésik az esö csendesen. Deštěm, co smáčí orly světa volám tě k hnízdu ze čtyř stěn. Tam, kde se dětem šeptá věta Ésik az esö csendesen, ésik az esö csendesen. Z údolí, z plání, z útrob země přijdi má lásko, dotkni se mě. Tak jemně, jemně, jak ten sen. Ésik az esö csendesen. Dým slábne, svíčka dohořívá, nocí se plíží zmoklý den. Pobuda, který nechce zpívat Ésik az esö csendesen. Z jezera, z lesů, z útrob země přijdi má lásko, dotkni se mě. Neříkej nic a když tak jen Ésik az esö, ésik az esö, ésik az esö csendesen. Ésik az esö, ésik az esö, ésik az esö csendesen. Csendesen, csendesen, csendesen.